Ferňulka:

Ano, to sem já. První bílá krasavice (tedy to mi alespoň páníčkové pořád šeptají do ouška) této chovné stanice. A protože jsem jejich láska, miláček, zlato, štěstí a třetí dítě, hýčkají si mě jako v bavlnce a neplánují pro mě více konkurenčních miláčků do smečky, než tu nejkrásnější z mých miminek. Naše chovná stanice má prý být na to, abych se já, jejich "bílé štěstí", stala maminkou a udělala tak stejně šťastné i další lidičky, až si od nás odvezou ty malinkaté bílé chlupaté kuličky.

Tak tedy něco o mně:

Narodila jsem se 11.5.2011 v chovatelské stanici Orlický talisman u paní Jany Duškové. Moje maminka byla krasavice jménem Greis Janin ranč a tatínek velký fešák Azor z Cibíka. Kdyby Vás snad zajímaly i babičky a dědečkové, nebo to, jak šikovní byli mí rodiče na výstavách, mrkněte na stránku Rodokmen. Nechci vypadat, jako nějaká náfuka a fiflena, ale na mamku s taťkou jsem docela pyšná.

S paničkou jsme se dohodly, že jim nesmíme udělat ostudu a že zkusíme také pár výstav oběhnout. Koneckonců, potkám tam nové pejsky, otrkám se a taky mi odtud třeba přiveze nějakou mňamku :-D.

Sice jsme ani jedna neměly s výstavami žádné zkušenosti, tak jsme z toho byly obě malinko vyjukané, ale na výstavách mě chválili, občas i podrbali za ušima a panička si nakonec odvezla nějaké papírky, na kterých byly značky, kterým nerozumím, jako třeba VN 1 (Litoměřice 2011), V2 (Konopiště 2012), V2; res CAC (Telč 2012) a V1; CAC (Brno 2013). Ale hlavně jsem si vysoutěžila také třeba pytel výborných granulek a v Telči se ze mě prý stala "velká holka", když paničce řekli, že teď už jsem chovná. Dohodly jsme se, že prozatím nám to vystavování stačí, protože spolu přeci jen raději "blbneme" jinak, hlavně v lese, a začalo těšení na šťěňátka.

Už jsem si vybrala ženicha. Je to fešák, říkáme mu Berry a je moc hodný. Měli jsme štěstí a narodila se nám tři krásná štěňátka. Tak držte palce, ať nám ty další bílé lásky krásně rostou a až bude čas, třeba se i ta moje malá princeznička stane maminkou - a bílé štěstí se bude šířit dál a dál jako krásná lavina .....

Panička:

Co dodat, k tomu, jaká je ta naše bílá slečna? Omotá si Vás během chvilky kolem prstu. Je neuvěřitelně chytrá a učenlivá, všechny povely umí za chviličku, ale jako správný pastevecký pes má trošinku i svou hlavu. Když má chuť se předvádět, anebo třeba za lákavou mňamku, vám klidně "udělá kolečko", zaštěká, ukáže bříško a nevím, co ještě. Ráda si zablbne, nejraději s těmi našimi nechlupatými štěňaty, jen vodu moc nemusí. Stačí jí po kolena, je to malinko "dámička" :-). Je trpělivá a statečná. Dokonce má svého "pokrevního psího brášku", kterého zachránila darováním své krve, i když to nic příjemného nebylo. A hlídá si nás, to zase jo. Běda, kdyby nám chtěl někdo ublížit, to by se se zlou potázal. Jako nikdo jiný mi umí dát najevo, že je moje a já její. Je to prostě moje srdcová záležitost a momentálně možná i to nejhodnější z mých dětí :-D. Co Vám budu povídat, je to prostě láska na celý život. Kdo měl někdy čuvače, ví, kdo bude mít, pochopí.