Historie
První
stopy slovenského čuvače se rýsují přibližně před asi 30 000 lety.
Tehdy se na svazích Kavkazu objevil bílý horský pes. Tedy nejednalo se
plemeno, jak si jej představujeme dnes, šlo spíše o to, že psi, kteří se
tu vyskytovali, měli mnoho podobných znaků. Mezi nimi byla hlavním
znakem právě bílá srst a poměrně robustní stavba těla. Právě v této
skupině psů pravděpodobně nalezl svůj původ slovenský čuvač. Nutno říct,
že tito psi se nevyskytovali jen na Kavkaze, ale také na svazích Alp a
Pyrenejí. A právě tudy tehdy vedla hranice zalednění.
Další
směrodatnější stopy čuvače se objevují až v minulém století ve
slovenských horách, ale také v Beskydech. Zde tento pes sloužil jako
průvodce, ochránce a zaháněč stád ovcí. Vzhledem k jeho samostatnosti a
vysoké inteligenci byl používán i jako pes doprovázející tehdejší
strážce hranic. Už tehdy se slovenský čuvač (tedy jeho předchůdce, neboť
toto plemeno vzniklo až o něco později) začal rozšiřovat do podhorských
oblastí. A to díky lázeňským hostům, kteří se při svých vycházkách do
hor zastavovali u salaší a kupovali ovčí sýr. Právě tam je okouzlovala
nádherná štěňata s hustým bílým kožíškem. Nebylo tedy výjimkou, když si
na konci svého pobytu odváželi z lázní i čuvačí štěňátko, které od bači
zakoupili. Vzhledem ke své výjimečnosti (především dlouhé bílé srsti)
pak byli tito psi považováni za luxusní plemeno. Ne všechna štěňata ale
skončila jako obdivovaní mazlíčci a je známo, že mnozí takto získaní psi
pak byli využíváni jako opatrovníci stád skotu a většiny ostatního
zemědělského zvířectva.
Skutečný vznik tohoto plemene ale můžeme
datovat až od roku 1929, kdy Antonín Hrůza, jenž byl profesorem Vysoké
školy veterinářské v Brně, zapsal do plemenné knihy první evidovaný vrh,
tehdy ještě tatranského čuvače. Je tedy poněkud paradoxní, že slovenské
národní plemeno vzniklo pouze díky snaze plzeňského rodáka. O 4 roky
později, tedy v roce 1933, byl založen Spolek chovatelů tatranských
ovčáckých čuvačů se sídlem v Brně. Na tento spolek pak navázal v roce
1958 svou činností Klub chovatelů slovenských čuvačů v Brně. Tento klub
existoval až do 30. 11. 1992. Tehdy se zároveň s rozdělením
Československa rozdělil na dva následnické kluby. Od 1. 12. 1992 se tedy
náš klub jmenuje Klub chovatelů slovenských čuvačů v České republice
založený v roce 1933.
Z předchozí textu jste si již mohli udělat hrubou
představu o tom, jak vlastně slovenský čuvač vypadá. Pro přesné
dokreslení ale uvedu další podrobnosti. Tak tedy slovenský čuvač je pes
který disponuje tvrdou “horskou” konstitucí, statnou postavou a
především hustou bílou srstí. Má ostražitou a neohroženou povahu, je
výborný ochránce jak svého pána a rodinných příslušníků, tak i majetku.
Je to vysoce inteligentní a samostatný pes (což bylo nezbytné při péči o
stádo) a při správném vedení z něj bude ideální rodinný společník. Jeho
pracovní použití je téměř univerzální od záchranářského psa přes
tažného psa až k jeho původnímu zaměstnání pasteveckého psa. Pro
představu o jeho přibližné velikosti stačí uvést, že výška psa v
kohoutku je podle standartu 62 - 70 cm, výška feny pak 59 - 65 cm.
Autor: Petr Kunzl